O tom, jak Česko a Evropská unie zvládla energetické výzvy vyvolané ruskou vojenskou agresí, o geopolitickém aspektu války na Ukrajině, do jaké míry je nebezpečná současná Čínská vláda a jak obvyklé je ve světě pronásledování pro víru diskutovali účastníci kulatého stolu, který za předsednictví poslance Jiřího Horáka organizovala odborná komise KDU-ČSL pro zahraniční politiku. Akce se konala v rámci Ideové a programové debaty naší strany.
- V mezinárodní politice aktuálně dominuje energetický aspekt, protože teplo nebo světlo mají zásadní bezpečnostní rovinu. Jak pěkně názorně popsal český zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, EU se povedlo něco neuvěřitelného a dříve nepředstavitelného. V krátké době jsme se dokázali navzdory varování „strašimírů“ prakticky úplně odstřihnout od ruského plynu, evropská byrokracie pro změnu tentokrát v krizi zafungovala skvěle a mimořádně flexibilně. Zatímco před válkou pocházelo 40 % celé spotřeby plynu v EU z Ruska, koncem loňského roku to už bylo jen 7 % a ruský plyn tak nyní odebírají jen 4 země EU – Rakousko, Maďarsko, Slovensko a Bulharsko. Udála se i zásadní mentální změna, Němci po dlouhé době přestali považovat Rusko za stát, se kterým se lze rozumně domluvit. Václav Bartuška i poděkoval KDU-ČSL, že nás zajímá energetika už nyní, na jaře, a ne jako obvykle v říjnu či listopadu.
- V následné živé diskusi o válce na Ukrajině přítomní vesměs upozornili, že přes dosavadní úspěchy ukrajinské armády se válka může táhnout ještě dlouho. Rusko má stále obrovské přírodní, vojenské i lidské zdroje a minimálně části Ukrajiny se jen tak nevzdá. Konflikt tak může pokračovat ve své zapouzdřené podobě i dlouhá desetiletí, což bude komplikovat oprávněné snahy Ukrajiny vstoupit do EU a do NATO. Každopádně válka způsobená ruským imperialismem už ukázala minimálně jednu jasnou věc – Rusko už není supervelmoc, nemůže se rovnat nejen USA, ale ani Číně, jejímž vazalem se pomalu Rusko stává. Jak se světová geopolitika bude dále ubírat bude do značné míry záviset i na tom, ke komu se přikloní další důležité země - Japonsko, Austrálie, Kanada a další si už vybrali západ, ale Indie a další země lavírují.
- Čínská otázka dominovala úvahám světových politologů už před 30 lety a dnes i v souvislosti se stále větší silou a agresivitou Číny navenek, včetně tlaku na Tchaj-wan, nabývá o to větší důležitosti. Čína se tak stává skutečnou akutní hrozbou světové bezpečnosti. Ale Čínský režim je nebezpečný i pro vlastní obyvatele. Realizuje genocidní politiku vůči několika svým národům – nejen Tibeťanům. Díky moderním technologiím dokáže čínská vláda až orwellovsky efektivně kontrolovat chování a myšlení stamilionů svých obyvatel. I díky krádežím zahraničních technologií je světová ekonomika na této zemi nezdravě závislá, zejména v některých odvětvích. Nicméně je třeba odlišovat čínskou vládu od čínského lidu, neboť Čína je nesmírně pestrá a heterogenní země. Dle starého rčení, kdo tam byl 3 dny, tak Čínu pochopil, kdo tam strávil 3 měsíce, tak si začíná klást otázky a kdo tam strávil 3 roky, tak si uvědomil, že Čínu nikdy nepochopí.
- A konečně poslední vystoupení nasvítilo téma, jehož závažnost je větší, než se může zdát. Diskriminaci nebo přímo pronásledování pro víru zažívá ve světě zhruba 350 milionů lidí, zejména křesťanů, ale i Židů. Dle odhadů je pro víru zabito ročně na 100 000 osob, problémy jsou zejména v Africe a v Asii, hlavně v muslimských zemích. Trend je bohužel negativní, tzv. christianofobie se stále častěji odehrává i v Evropě, včetně ataků od tzv. progresivistů, problémům čelí i Židé.
